Rádiovástanička je trochu jako kniha: vidíte-li ji u někoho, vypukne ve vás potřebavypůjčit si ji. Ten, kdo vám ji půjčí, je rádiový sekretář, který vás chcezískat pro tuto novou víru; velebí ohnivě svůj aparátek a koná delší přednáškuo některých vyšších tajemstvích rádiové církve, jako jsou vlny, polovičky vln,krátké vlny, dlouhé vlny a jiná podivná dogmata, kterým jistě nikdo nasvětě nerozumí.
Žádný zdroj zájmu není tak nevyčerpatelný jako člověk; vždycky na něm můžete najít nějakou novou a nečekanou podívanou. Tlačíte-li se v tramvaji, shledáte, že lidé pozůstávají hlavně z ramen a břich, těles rozměrných a neprostupných. Díváte-li se na člověčenstvo z patra (myslím z druhého nebo třetího patra), shledáte, že je podobno zmateně pobíhajícím houbám, jež pozůstávají hlavně z hlavičky nebo klobouku. Jindy se můžete věnovat nekonečnému podivu nad různými lidskými nosy; jindy zas můžete hledat modré oči, jako byste zjara hledali fialky...
...Když si jednou dopolednehráli v tomto romantickém prostředí, jakýsi kolemjdoucí, pravděpodobně roznašečmléka, se naklonil přes plot a dal se s nimi do filosofické rozmluvy. Hoši,kterým budeme říkat Pavel a Petr, se velice živě zajímali o jeho postřehy...
Mám moc rád letadla a vlaky, ale vždycky se v letadle tak trochu bojím. Sedět v přetlakové kabině 10 000 metrů nad zemí je docela zvláštní pocit. Nikde žádný špagát z pevné nebeské báně, který by letadlo držel ve vzduchu, žádný podstavec, který by ho podpíral zespodu, a přece letí a nespadne. Přijde mi to jako obraz velikého tajemství Boží Lásky.
| návštěvníků stránky | |
|---|---|
| celkem | 42 389 |
